PSYCHODYNAMICKÁ PSYCHOTERAPIE

Jde o psychoterapii, která je odvozena od současné psychoanalýzy jako základní teorie a metody léčby. Vlastní průběh (terapeutická technika) vychází z volně plynoucího dialogu. Na rozdíl od psychoanalýzy předpokládá přímější a autentičtější komunikaci a menší důraz je kladen na interpretaci.

Od psychoanalýzy se psychodynamická psychoterapie dále odlišuje nižší frekvencí sezení (pouze jedno až dvě sezení v týdnu), kratší celkovou délkou trvání terapie a větší aktivitou terapeuta. Cílem je přinejmenším částečná změna psychické struktury pacienta a s tím odpovídající změny symptomů (obtíží).

Cílem tohoto psychoterapeutického přístupu je dosažení změn takovým způsobem, aby klient nemusel zanedlouho řešit zase jiné obtíže, které jen nahradily předchozí. Jde tedy o dosažení dlouhodobého zlepšení ve více oblastech. Mezi takové oblasti patří vztah k sobě a svému tělu, pocit smysluplného života, porozumění vlastním motivům a potřebám, schopnost plně prožívat, pocit vlastní hodnoty anebo uspokojení z mezilidských vztahů. Tato psychoterapeutická metoda má samozřejmě mnoho společného i s jiným terapeutickými směry, je nicméně charakteristická například tím, že je:

Komplexní

Snaží se posílit schopnost klienta vnímat a rozumět tomu, jaký má vztah k sobě a druhým lidem. Usiluje o propojení souvislostí mezi dosavadními životními zkušenostmi a vztahy s tím, jak dotyčný v současnosti žije a jak se cítí. Přistupuje k symptomům jako k důležitým výsledkům vnitřních konfliktů a procesů, které je třeba nejen potlačovat nebo zbavovat se jich, ale rozumět jim a využít to poznání pro zlepšení vztahu k sobě, pocitu větší svobody a rozvoje.

Dlouhodobá

Kvůli svým poměrně náročným cílům, je nutné počítat, že se jedná o terapii, která se počítá spíše na roky (například dva až 4 roky) než na týdny či měsíce.  Není vhodná tam, kde dotyčný chce spíš rychlé řešení a rady. Některé problematiky a především závažností potíží mohou psychoterapii komplikovat nebo znemožňovat – to je například rozvinutá závislost na návykových látkách (kdy dotyčný užívá pravidelně a není schopen byť částečné abstinence nebo kontroly), psychotická ataka nebo vážný průběh psychotického onemocnění, mentální retardace.

Verbální

Využívá výhradně formu rozhovoru a nikoliv neverbální metody (psychogymnastika, psychodrama, rodinné konstelace, bodywork a jiné). Pracuje i s konceptem nevědomí: Terapeut je pozorný také k jevům, jako jsou sny, zdánlivě náhodná přeřeknutí, zapomenutí, denní fantazie, představy či případná umělecká tvorba klienta. využívá se i to, co se děje “teď a tady”: Je třeba mluvit i tom, co se děje právě v průběhu sezení – jednak o tom, co se momentálně děje v klientovi ale i tom, co se vztahuje k terapeutovi, respektive k jejich vzájemnému vztahu.

Přečtete si více o tom, jak probíhají terapeutická sezení.
VÍCE

INDIKACE A KONTRAINDIKACE

Psychodynamická psychoterapie představuje metodu běžně využívanou v ambulantních i nemocničních podmínkách. Její léčebné využití se týká zejména neurotických poruch, afektivních poruch (poruchy nálad), poruch osobnosti (hraniční porucha osobnosti) a širokou oblast psychosomatických nemocí, např. poruch příjmu potravy. Rovněž je vhodná pro léčbu a doléčování závislosti na psychoaktivních látkách.

Psychodynamická psychoterapie jako dlouhodobá a spíš hlubinná terapie je vhodná především pro lidi, kteří mají dlouhodobější obtíže, pro ty, kterým se nepříčí předpoklad, že jejich duševní či vztahové problémy mají širší a hlubší souvislosti. Může být zajímavá pro ty, kteří se o sobě chtějí něco dozvědět nebo se v životě někam posunout či rozvíjet. Vstupují do ní také ti, kteří vyzkoušeli krátkodobější či méně intenzivní metody, aniž by jim podstatněji pomohly.

Není možné, aby terapeut bral do terapie příbuzné, přátele či bližší kolegy. Někdy může být na překážku i to, že s dotyčným má terapeut dobrého společného přítele. Takové vztahové přesahy se zpočátku jeví jako nepodstatné ale po čase začnou tvořit skrytou či zcela zjevnou překážku další terapie.