Informace pro zájemce o psychoterapii
Psychodynamická psychoterapie
Jde o psychoterapii, která je odvozena od současné psychoanalýzy jako základní teorie a metody léčby. Vlastní průběh (terapeutická technika) vychází z volně plynoucího dialogu. Na rozdíl od psychoanalýzy předpokládá přímější a autentičtější komunikaci a menší důraz je kladen na interpretaci. Od psychoanalýzy se psychodynamická psychoterapie dále odlišuje nižší frekvencí sezení (pouze jedno až dvě sezení v týdnu), kratší celkovou délkou trvání terapie a větší aktivitou terapeuta. Cílem je přinejmenším částečná změna psychické struktury pacienta a s tím odpovídající změny symptomů (obtíží).
Cílem tohoto psychoterapeutického přístupu je dosažení změn takovým způsobem, aby klient nemusel zanedlouho řešit zase jiné obtíže, které jen nahradily předchozí. Jde tedy o dosažení dlouhodobého zlepšení ve více oblastech. Mezi takové oblasti patří vztah k sobě a svému tělu, pocit smysluplného života, porozumění vlastním motivům a potřebám, schopnost plně prožívat, pocit vlastní hodnoty anebo uspokojení z mezilidských vztahů. Tato psychoterapeutická metoda má samozřejmě mnoho společného i s jiným terapeutickými směry, je nicméně charakteristická například tím, že je:
- komplexní: Snaží se posílit schopnost klienta vnímat a rozumět tomu, jaký má vztah k sobě a druhým lidem. Usiluje o propojení souvislostí mezi dosavadními životními zkušenostmi a vztahy s tím, jak dotyčný v současnosti žije a jak se cítí. Přistupuje k symptomům jako k důležitým výsledkům vnitřních konfliktů a procesů, které je třeba nejen potlačovat nebo zbavovat se jich, ale rozumět jim a využít to poznání pro zlepšení vztahu k sobě, pocitu větší svobody a rozvoje.
- dlouhodobá: Kvůli svým poměrně náročným cílům, je nutné počítat, že se jedná o terapii, která se počítá spíše na roky (například dva až 4 roky) než na týdny či měsíce.
- verbální: Využívá výhradně formu rozhovoru a nikoliv neverbální metody (psychogymnastika,
psychodrama, rodinné konstelace, bodywork a jiné.) - pracuje i s konceptem nevědomí: Terapeut je pozorný také k jevům, jako jsou sny, zdánlivě náhodná přeřeknutí, zapomenutí, denní fantazie, představy či případná umělecká tvorba klienta.
- využívá se i to, co se děje “teď a tady”: Je třeba mluvit i tom, co se děje právě v průběhu sezení – jednak o tom, co se momentálně děje v klientovi ale i tom, co se vztahuje k terapeutovi, respektive k jejich vzájemnému vztahu.
Co se na psychoterapeutickém sezení děje?
Začátek většiny hodiny se odvíjí od ústřední instrukce, aby klient hovořil pokud možno otevřeně o všem, co se v něm a jeho životě děje – o tom, co prožívá a o čem přemýšlí. Měl by mluvit i o takových myšlenkách a pocitech, o kterých není snadné hovořit – nebo o těch, které sám nepovažuje za vhodné. Vlastní rozhovor je ale pochopitelně dialogem, ve kterém se společně terapeutem věnují dalším souvislostem, hlubšímu významu či případným možným změnám v postojích či chování. Běžné sezení v pravidelné terapii obvykle nekončí nějakým závěrem či souhrnem a doporučením. Končí jednoduše tak, že se po uplynutí 50ti minut rozloučíme.
Zahájení terapie
Na prvním sezení klient seznámí terapeuta s tím, kvůli čemu terapii vyhledal. Kromě motivů k terapii může být důležité říci něco o dosavadních zkušenostech s psychoterapií či jinými metodami léčby. Především však hovoří o sobě a nejlepší způsob, jak o sobě mluvit, je ten bez přípravy či nějaké osnovy – tedy tak, jak ho to momentálně napadne. Terapeut stručně popíše podmínky a pravidla v terapii, případně odpoví na otázky, které může klient mít. Závěrem může být víc variant – klient dostane doporučení k někomu jinému, ozve se až po zvážení anebo i nadále stojí o spolupráci. Pro začátek je možné si také stanovit ještě další jedno či dvě sezení, které mohou přispět větší oboustranné jistotě, že klient bude z terapie profitovat.
Pro úvodní fázi spolupráce bývá užitečné stanovit delší období (například 3 měsíce), po kterém klient i terapeut terapii krátce vyhodnotí – respektive se vyjádří k tomu, zda spolupráce působí smysluplně a je oboustranně přijatelná. Další terapie pak už obvykle nemívá další pevné termíny hodnocení či končení.
Terapeutický vztah
V psychoterapii nejde jen o komunikaci ale i o vztah. Není možné si společně vážně a otevřeně povídat o zcela osobních věcech a vztah nemít. Terapeutický vztah není vztahem přátelským (byť řadu takových aspektů časem získá), nejde ani pouze o vztah obchodní (i když jde také o poskytování placené služby). Není a nesmí se stát vztahem partnerským (erotickým), i když i takové myšlenky či pocity samozřejmě mohou hrát roli a je třeba o nich mluvit, nikoli je však realizovat.
Ukončení terapie
Většinu klientů v průběhu terapie napadají myšlenky o tom, zda v terapii pokračovat, jak dlouho bude trvat, že jim to přináší zajímavé ale i těžké pocity anebo že finanční či časové nároky jsou dost velké. Je velmi důležité co nejdřív o těchto myšlenkách mluvit, neodkládat je. Může se jednat o důležitou součást terapie (například nevědomou snahu proces ukončit právě ve chvíli, když by se mohlo vynořit něco, co přinese změnu). Navíc otevřenost v takových případech přináší spíš úlevu a případně možnost změny – jedná-li se o něco, co klientovi vadí a je to možné změnit.
Klient je na začátku předem instruován, že pokud se rozhodne terapii skončit, je prospěšné ještě nějakou dobu do terapie docházet (například dva měsíce nebo určitý počet sezení), aby se předešlo předčasnému ukončení.
Platby za terapii
O formě hrazení terapie je nutné se domluvit při zahájení. Je možné platit každou hodinu zvlášť nebo za určité období. Z praktických důvodů je nejčastější volbou platba za určité období zpětně (obvykle kalendářní měsíc) v hotovosti nebo převodem na účet. Vzhledem k tomu, že pro pravidelná sezení si terapeut rezervuje stejnou hodinu v určitý den v týdnu, má pro případ rušení termínů klientem určité storno podmínky. V mém případě to je tak, že když klient zruší sezení v době kratší než týden předem, pokusíme se najít náhradu, pokud to ale není možné, hradí sezení v plné výši.
Důvěrnost informací
Informace o klientech neposkytuji žádným dalším institucím nebo osobám, byť by šlo o blízké příbuzné. Případné zprávy mohu zpracovat jen na výslovné a odůvodněné přání klienta. Vzhledem k tomu, že se jedná o soukromou praxi, nejsou informace o klientech součástí další zdravotnické či jiné dokumentace.
Indikace a kontraindikace
Psychodynamická psychoterapie představuje metodu běžně využívanou v ambulantních i nemocničních podmínkách. Její léčebné využití se týká zejména neurotických poruch, afektivních poruch (poruchy nálad), poruch osobnosti (hraniční porucha osobnosti) a širokou oblast psychosomatických nemocí, např. poruch příjmu potravy. Rovněž je vhodná pro léčbu a doléčování závislosti na psychoaktivních látkách. Psychodynamická psychoterapie jako dlouhodobá a spíš hlubinná terapie je vhodná především pro lidi, kteří mají dlouhodobější obtíže, pro ty, kterým se nepříčí předpoklad, že jejich duševní či vztahové problémy mají širší a hlubší souvislosti. Může být zajímavá pro ty, kteří se o sobě chtějí něco dozvědět nebo se v životě někam posunout či rozvíjet. Vstupují do ní také ti, kteří vyzkoušeli krátkodobější či méně intenzivní metody, aniž by jim podstatněji pomohly.
Není vhodná tam, kde dotyčný chce spíš rychlé řešení a rady. Některé problematiky a především závažností potíží mohou psychoterapii komplikovat nebo znemožňovat – to je například rozvinutá závislost na návykových látkách (kdy dotyčný užívá pravidelně a není schopen byť částečné abstinence nebo kontroly), psychotická ataka nebo vážný průběh psychotického onemocnění, mentální retardace.
Není možné, aby terapeut bral do terapie příbuzné, přátele či bližší kolegy. Někdy může být na překážku i to, že s dotyčným má terapeut dobrého společného přítele. Takové vztahové přesahy se zpočátku jeví jako nepodstatné ale po čase začnou tvořit skrytou či zcela zjevnou překážku další terapie.
Medikace
Psychoterapie rozhodně nevylučuje možnost farmakoterapie, ta je ale případně poskytována psychiatrem, ke kterému klient již dochází, případně mohu některého z kolegů doporučit. Je nicméně fakt, že řada lidí vyhledává psychoterapii také se záměrem psychofarmaka časem omezit nebo je postupně vysadit.