Psychoterapie

Jde o psychoterapii, která je odvozena od současné psychoanalýzy jako základní teorie a metody léčby. Vlastní průběh (terapeutická technika) vychází z volně plynoucího dialogu. Na rozdíl od psychoanalýzy předpokládá přímější a autentičtější komunikaci a menší důraz je kladen na interpretaci.

Od psychoanalýzy se psychodynamická psychoterapie dále odlišuje nižší frekvencí sezení (pouze jedno až dvě sezení v týdnu), kratší celkovou délkou trvání terapie a větší aktivitou terapeuta. Cílem je přinejmenším částečná změna psychické struktury pacienta a s tím odpovídající změny symptomů (obtíží).

Cílem tohoto psychoterapeutického přístupu je dosažení změn takovým způsobem, aby klient nemusel zanedlouho řešit zase jiné obtíže, které jen nahradily předchozí. Jde tedy o dosažení dlouhodobého zlepšení ve více oblastech. Mezi takové oblasti patří vztah k sobě a svému tělu, pocit smysluplného života, porozumění vlastním motivům a potřebám, schopnost plně prožívat, pocit vlastní hodnoty anebo uspokojení z mezilidských vztahů. Tato psychoterapeutická metoda má samozřejmě mnoho společného i s jiným terapeutickými směry, je nicméně charakteristická například tím, že je:

Komplexní

Snaží se posílit schopnost klienta vnímat a rozumět tomu, jaký má vztah k sobě a druhým lidem. Usiluje o propojení souvislostí mezi dosavadními životními zkušenostmi a vztahy s tím, jak dotyčný v současnosti žije a jak se cítí. Přistupuje k symptomům jako k důležitým výsledkům vnitřních konfliktů a procesů, které je třeba nejen potlačovat nebo zbavovat se jich, ale rozumět jim a využít to poznání pro zlepšení vztahu k sobě, pocitu větší svobody a rozvoje.

Dlouhodobá

Kvůli svým poměrně náročným cílům, je nutné počítat, že se jedná o terapii, která se počítá spíše na roky (například dva až 4 roky) než na týdny či měsíce.  Není vhodná tam, kde dotyčný chce spíš rychlé řešení a rady. Některé problematiky a především závažností potíží mohou psychoterapii komplikovat nebo znemožňovat – to je například rozvinutá závislost na návykových látkách (kdy dotyčný užívá pravidelně a není schopen byť částečné abstinence nebo kontroly), psychotická ataka nebo vážný průběh psychotického onemocnění, mentální retardace.

Verbální

Využívá výhradně formu rozhovoru a nikoliv neverbální metody (psychogymnastika, psychodrama, rodinné konstelace, bodywork a jiné). Pracuje i s konceptem nevědomí: Terapeut je pozorný také k jevům, jako jsou sny, zdánlivě náhodná přeřeknutí, zapomenutí, denní fantazie, představy či případná umělecká tvorba klienta. využívá se i to, co se děje “teď a tady”: Je třeba mluvit i tom, co se děje právě v průběhu sezení – jednak o tom, co se momentálně děje v klientovi ale i tom, co se vztahuje k terapeutovi, respektive k jejich vzájemnému vztahu.